Tady taky…

K hraní jsem se dostala přes bráchu, který hrál, co si pamatuju. U nás doma první elektro, na kterém se hry daly rozjet, bylo Atari, na které jsem byla ještě tak malá, že jsem na něj ani nesáhla, a po něm Amiga, kde začala má hráčská kariéra. Pořád jsem koukala na bráchu, jak hraje, a byla vděčná za každý moment, kdy jsem si to mohla vyzkoušet – mezi mé první hry patřil Superfrog, Dungeon Master, Agony, Lemmings, no a pak třeba i Ishar, i když jsem nerozuměla ani slovo a jen se domýšlela, co se asi děje. Ten jsem milovala. (Měli jsme obrovskou krabici disket, jakože si jich vybavím jen tak málo?)

Hry jsou od malička jeden z mých největších zájmů, takže nejsem ani náhodou schopná si je všechny vybavit, i když jsem je třeba měla strašně ráda.

Po Amize přišly první počítače, skoro vždycky jsem dědila po bratrovi, který si na ně pokaždé těžce vydřel na brigádě.

Hrála jsem vše, co šlo, hlavně RPGčka a plošinovky, ale i strategie, akční hry, puzzle, simulátory, bojovky, závodní… Tak různě my utkvěly všechny Elder Scrolly už od Areny, Heroes of might and magic 3 a 4 (což je myslím jediná hra, kterou jsem hrála s dalšími lidmi i mimo domov), Pandemonium, Neverwinter Nights, Zoo tycoon, Sacrifice, Sacred, Lara Croft, Mafie, Zaklínači, Prehistorik, Ugh!, Dizzy, Mortal Kombat, Solitaire, Quake, Civilization, Earthworm Jim… a hromady dalších, které si teď nevybavuju, včetně dem z časopisů a spousty cracklých her sebraných všude možně… (Jsem tak ráda, že si můžu hry konečně v klidu kupovat…)

No a tohle na mě stejně skoro všechno sypal brácha, protože jsem samozřejmě neměla žádné pořádné peníze. Ten i kupoval Levely a Score, tak staré ročníky že u nich ze začátku ještě snad ani nebyly CD. Nebo se s těmi časopisy u nás nezachovaly…

Svoji vlastní konzoli jsem získala až při nástupu na gympl, pořídila jsem si PSP a to my vydrželo snad přes 10 let. Na tom jsem měla úplně vše upirátěné a snad první originální UMD jsem si pořídila až za státnice na výšce. Tam jsem propadla hlavně sérii Monster Hunter a všem pokračováním, Final Fantasy Crisis Core a asi milionu dalších her včetně půl milionu vizuálních románů, díky kterým jsem dokončila i výšku…

Někdy v mezičase do toho vstoupily i simulátory, takže Pokémoni a Zeldy, staré hry na PS jako Final Fantasy 7…

Hry jsou boží médium, miluju je, našla jsem si přes ně nejúžasnějšího muže na světě, super kamarády a dvě naprosto boží komunity, které mi na mateřské zachraňují sanity…

První počítač doma byla 286 už někdy kolem roku 92 se systémem X-Tree Gold. Musela jsem se naučit číst, abych ho mohla používat, což už jsem naštěstí v 5 letech zvládla. V tom kompu bylo pár her, třeba Princ, ale ten byl na mě moc těžký. Pamatuju si hru jménem Topler (též známá jako Perestroika). Skáčeš se žabkou přes lekníny, které občas mizí, později proti tobě nějaká obluda, co tě chce sežrat – mám o tom někde video na svém YT.

Později, zhruba v polovině devadesátek, si pamatuju na skupinu děcek kolem jednoho kompu u her typu Zimní a letní olympiády nebo jakýsi golf, střídali jsme se po jednotlivých kolech.

Na druhém stupni jsem si strašně přála Game Boye a hru Pokémon, ale rodiče ani Ježíšek mě neobdarovali, tak jsem ve 14 rozbila prasátko a šla si ho koupit sama a pak ho skoro až do dospělosti skrývala 😂

Lanparty jako takovou jsem nikdy nikdy nezažila, ale někdy mezi lety 2003 a 5 můj první kluk kvůli mě postavil druhý počítač u sebe v pokoji a hráli jsme Diablo 2 po kabelu. Nesilnější vzpomínka je ale ta, že jsem se pokoušela se svou čarodějkou sundat bosse 3. aktu, Mephista – já jsem čarovala a on stál za mnou a mačkal mi na klávesnici lektvary. V té době už začínalo WOWko, ale nechápala jsem, proč bych měla za hraní platit, navíc na to ani neměla, takže tohle mě minulo.

Můj druhý kluk byl blázen do Neverwinter Nights, a taky jsem ho kvůli tomu opustila, protože víc hrál, než se mi věnoval.

Dodneška nejsem schopná a ochotná hrát hry, které mají určitý styl vizuálu, jako třeba Minecraft, když připomínají staré hry. Prošla jsem si tím vývojem od her s rozlišením menším než mají dnešní mobily a 256 barvami přes první pokusy o realizmus, které dopadaly hůř než Lara Croft s omylem zvětšeným poprsím, takže jsem šťastná za současný vizuál a zpátky se mi nechce ani z uměleckých důvodů.

Počítač jsme doma měli vždy, co si pamatuju, s MS-DOS a následně všemi verzemi Windows. Ke hrám jsem se původně dostala jako pozorovatel, protože můj taťka hrával takové ty klasické střílečky jako Doom a Quake a i moje mamka sem tam zahrála Hextris nebo Solitaire. Později jsem měla počítač s bráchou, kde jsme taky měli takové ty klasiky jako Prince of Persia a nebo i edukativní hry jako Sea School Math.

Víceméně celý život jsem převážně PC hráč, pouze u spolužačky ze základky jsem pak na nějaké konzoli hrála hru s Herkulem, ale víc si o tom nevybavuju, ani co to bylo za konzoli. Mezi mé oblíbené hry z dětství patří strategie Age of Mythology, RPG Dungeon Siege a Lionheart, závodní hra Need for Speed: Underground nebo třeba česká adventura Dračí Historie. Kapitola sama pro sebe jsou pak hry The Sims, které mě provázejí životem až do teď. Hrála jsem všechny díly a většinu datadisků a nejradši si tam stavím domy.

Většinu dětství jsem hrála single player hry, výjimkou byl párkrát Warcraft 3 po lan s bráchou a jeho kamarády a potom World of Warcraft na free serverech, který jsem ale taky hrála skoro jako kdyby to byl single player. S náhodnými přestávkami nějak zhruba od Burning Crusade po Cataclysm (2007-2010).

V pozdějším věku jsem kromě těch Simíků zůstala nejvíce u RPG, hlavně série Dragon Age, která mě taky drží dodnes, pak samozřejmě Witcher 1-3 a mezi tím nějaké další, i třeba ze série Elder Scrolls, ale ty na mě takový dojem nezanechaly. Plus pak mamka vyhrála Xbox 360, na kterém jsem hrála Dragon Age: Origins a Fable 2. Toužila jsem po Kinectu, ale na to jsme měli malý obývák.

Lan party jsem zažila jednu a to v rámci mého vysokoškolského Skautování. Hráli jsme tam nějakou kooperační hru na vesmírnou loď a pak další, co si ale nevzpomenu. 

Další zlom pak nastal až když už jsem pracovala a s kolegy jsem začala hrát World of Warcraft na oficiálním serveru. Byl to úplný konec Legionu (2018) a oni pak asi po čtvrt roce skončili. Já nejdřív skončila s nimi, ale po nějaké době jsem se rozhodla to zkusit sama znovu, to byla druhé sezóna Battle for Azeroth (2019). A od té doby jsem hrála téměř nepřetržitě až do června minulého roku (kromě asi měsíční pauzy na Baldur’s Gate 3).

Našla jsem si tam kamarády, se kterými hraju dodnes i jiné hry, občas i mimo mojí komfortní zónu, jako střílečka Division 2 nebo MOBA Heroes of the Storm. Nebo naopak kooperativnější věci jako survival hry Minecraft a Valheim. A našla jsem si tam právě i guildu, se kterou už jsem letos počvrté byla na IRL srazu.

Mohla bych pokračovat ještě co se změnilo/událo po mém značném omezení WoW minulý rok, ale to už je asi off-topic. I když možná ne. Přes diskusi na Steamu ohledně hry Dragon Age: The Veilguard jsem se dostala do mezinárodní komunity hráčů (z USA, JAR, Německa, Karibiku, Indie…), kterou jsme původně složili jako knižní klub (částečně tak fungujeme stále), ale kromě toho máme momentálně rozehrané TTRPG a různě spolu diskutujeme o hrách a občas něco spoluhrajeme (bohužel já jsem mimo časovou zónou většiny). Takže hry spojují celý svět 🙂

Moje rodina neměla peníze, mám jenom starší ségry, které minimálně z mého pohledu byly poměrně dost oblíbené v kolektivu a tak nic moc nehrály, takže mě k hraní her na PC vlastně přivedla babička. 😄  Ona jediná v rodině měla dobře placenou kancelářskou práci, takže jak se začali objevovat počítače i mezi normálními lidmi, tak ho jediná v rodině měla a tak jsem občas dělala na jejím počítači účetni… teda chci říct pařila pexeso.

Ne že bych pak nikdy neviděla a nehrála žádnou hru, zkusila jsem v informatice Bulánky, táta občas přišel s nějakým pokladem, jakože mu kámoš pro nás půjčil na tři měsíce konzoli, bratránek hrál Call of Duty; jelikož jsme částečně fotbalová rodina, tak jsem hrála i FIFu, ale všechno mě to tak nějak spíš nudilo. A nebo děsilo. Jako když ségře koupil její přítel počítač, aby zapůsobil, ale nainstaloval jí tam Diablo 2, a bez toho aby jí dal k tomu nějaký větší info, šel pryč.  Tak jsem si po deseti minutách, kdy mi div nevypadly oči z důlků, odešla a obě jsme se modlily abych neměla noční můry, co by nás prozradily.

A jak babička proměnila v práci počítače, koupila lepší model a já konečně měla k dispozici počítač, který nebyl v místnosti sexuálně aktivních puberťáků, tak jsem pak měla docela intenzivní fázi Sims 2, tycoonovek a pečení dortů na internetu a jako bavilo mě to a vzpomínám na to ráda, ale bylo to spíš takový jako, že to nějak nenechalo žádnou větší stopu, kromě toho, že bylo fajn odreagování a že se to všechno dlouho načítalo a dobře se u toho četly knížky, protože jsem začala stahovat mody bez toho abych tušila, co dělám.

Obecně mě naprosto minuly žánry her, které mám ráda teď, protože je prostě okolo mě nikdo nehrál, takže když jsem objevila věci na webu jako Travian, který fungoval rychle i na naprosto trapným počítači, a konečně to bylo strategická hra, která byla o historii a nebylo to jen o druhé světové válce, tak mi to přišlo jako objev století. Tam jsme i vyhráli server, vedli jsme alianci se ségrama a mám z toho nejvíc divný zážitky, protože ségry obě byly dávno dospělé a mě bylo třináct, ale to by nám kazilo pověst, hlavně proto, že jsem koordinovala všechny vojenské věci ve hře, takže jsme tvrdili, že mi je 23. A máma nám fandila.

Nakonec přišla fáze, kdy jsem začala randit a s tím přišla jedna důležitá skvělá věc, že jsem se dostala mimo svoji sociální bublinu a konečně potkala lidi, co hráli normální strategie a RPGčka! A tak jsem poměrně podstatné části svých vztahů trávila tím, že mi někdo vyprávěl, co jsem za těch deset let nestihla za hry a povídáním typu  „A který díl Heroes of Might and Magic chceš stáhnout, lásko?“ „Ééé… všechny?“ (Stáhl až IV, že nebude půl roku čekat, až si doženu dětství a budu ho ignorovat kvůli hraní her. Což byl naprosto přesnej odhad, toho, co bych udělala.😄 )

Můj tatínek učil informatiku, měl i nějaké zkušenosti s programováním ještě z doby před mým narozením. Naši ale oba učili, nějaké dělo jsme tedy zrovna neměli. Vůbec si nepamatuji, co to bylo zač, jen si pamatuji, že to byl windows 95 s ještě jsme neměli zvukovou kartu. 

Táta byl jeden čas ředitel školy, domů přinesl různá cd (nebo možná ještě diskety, přiznám se, nejsem si jistá, jestli už jsme měli cd-rom) se vzdělávacími hrami. Já se naučila číst a počítat, když mi byly 3 – 4 roky, takže jsem si tam počítala příklady. Později jsem hrála Kačeří příběhy, vlak (ještě mám někde dětský zápisník, ve kterém jsem měla hesla ke všem levelům), pak jsem přešla na rollercoaster tycoon, jakýsi dopravní tycoon apod. Taky jsme s tátou sem tam koupili nějakou hru, co byla ve slevě v supermarketu (ne nikde ve specializované prodejně nebo tak, prostě co se objevovalo v supermarketech v sekci hraček, knížek apod.) a takhle si pamatuji tehdy pro mě krásnou hru Cesta do středu země, na kterou občas koukla i maminka, kterou to jinak zas tolik nezajímalo. Později jsem zjistila, že je to takový knock off Siberie. 

Tatínek začal hrát Heroes of Might and Magic a když vyšla trojka, okamžitě nás to oba chytlo už napořád. Když vyšla remasterovaná verze, koupila jsem mu ji na steamu a hraje ji doteď. Taky jsme spolu hráli Port Royale a další verze Heroes, ale jen ta trojka mu zůstala doteď a já si ji taky občas zapnu.

Mám o 14 let staršího bráchu. Byl na mě vždycky trošku drsnější, když jsem byla malá, o mladší ségru extra nestál, ale to neznamenalo, že by se o mě nestaral. Dodnes si pamatuji, když mi byly asi 4 roky, chvilku mě nechal koukat, jak hraje Diablo 2 (žádné drsné scény, jen se chvíli procházel po mapě a likvidoval potvory). Studoval informatiku a časem začal tahat různé hry pro mě. Takhle jsem hrála the sims, zimní olympiádu, později trackmanii a další hry. Vždycky mě zásobil vypálenými hrami, doteď si pamatuji hraní the sims 2 bez možnosti stavět zdi 😀

Když už brácha nebydlel na koleji, mě bylo asi tak 13, začínal bydlet s přítelkyní v bytě. Jednou přivezl domů Nintendo Wii, to bylo moje první setkání s konzolí. Věděla jsem, že konzole existují, ale měla jsem za to, že jsou cenově nad naše možnosti, takže jsem se o to ani nikdy nezajímala. Na tom wii jsme pokaždý hráli celá rodina, vždycky když to brácha přivezl, já milovala Mário kart, moji maminku nadchly skoky na lyžích na podložce a vždycky to byla sranda. 

Na gymplu jsem chodila s klukem, který hrál Warcraft 3 a Dotu, začla jsem tedy taky hrát. Když mi bylo 20, brácha mi dal svůj starší počítač, který mi ale otevřel úplně nové možnosti. Byla jsem totiž zvyklá na to, že mi hry vydané okolo roku 2010 padají, nebo se hrozně sekají (a byla jsem s tím vcelku smířena, alespoň jsem si je mohla zahrát). Tady ale běžela najednou RPG z roku 2011 – Skyrim. To mě naprosto nadchlo, nikdy jsem do té doby nehrála moderní hudbu RPG, ani jsem to nedohrála a i tak jsem v tom měla přes sto hodin. Pamatuji si, že jsem si psala s bráchou, že jsem zabila jakéhosi kostěného draka, ale nedostala jsem jeho duši, jak jsem to viděla u něj. Ptal se, na jakém jsem levelu, já byla asi na 30. Nakonec jsme zjistili, ze jsem se nechala tak unést vedlejšími questy, že jsem ani nevylezla na tu zatracenou horu (kam se mi ani nechtělo, protože to bylo daleko a ja přece mohla delat tolik věcí okolo…) a nikdy tedy nedošla ani na zaklad celé hlavni linie 😂. A potom už jsem začla na steamu sbírat všechny ty hry, o kterých jsem slýchávala, ale nikdy je neměla na čem hrát. Tak jsem kupovala všechno, co jsem jen někde slyšela, Mortal Kombat, Assasin’s Creed, Witchera a taky the sims 3 a všechny alespoň trochu zajímavé datadisky. Byla jsem tehdy s bývalým přítelem, který zas tolik nehrál, ale už alespoň něco z toho znal. Bavilo ho sledovat mě, jak hraju Assassin’s Creed, vztekala jsem se u toho v angličtině s italským přízvukem. 

Pak jsem potkala svého budoucího manžela, a to už byl pořádný gamer a zavedl mě do své party gamerů. Vyprávěl mi o jejich lan party, čemuž nejbližší pro mě bylo hraní Bulánků po síti při informatice, ukázal mi svoje oblíbené hry (odstartoval mé nadšení pro Mass Effect a Dragon Age), chvíli jsme spolu i hráli i Wowko Classic, abych to mohla hrát stejným způsobem, jako on tehdy s kamarády. Hráli jsme Dotu, ja si poridila PS4, on měl Xbox a nějaké starší konzole, koupil mi počítač od kamaráda, na kterém jsem mohla rozjet skoro cokoli, i když je na to méně a méně času, stále je to důležitá součást našich životů. RPG většinou hrajeme stylem, že jeden hraje a druhý kouká, občas hrajeme hry spolu, zvlášť split screen hry nás baví. Takže tohle je můj herní příběh 🙂

Ke hrám jsem se dostala přes bráchu a základku. Na ZŠ jsme mívali informatiku a „učil“ nás to civil, takže jsme v podstatě celou hodinu byli u kompu a hráli hry jako Prince of Persia, Prehistorik nebo Vlak :-D. Doma s bráchou jsme většinou hráli Age of empires, Dunu, Tanky, později třeba blbiny jako Attomic Bomberman, Half Life…Často jsme se doma poprali o počítač nebo jeden hrál Age of empires a druhej teda koukal a čekal, až na něj přijde řada. S kamarádkama jsem hrávala Simíky. 

Z těch starších her si ještě vzpomenu Lemmings, Edna, Quest for Glory, Zoo Tycoon, Transport Tycoon, Heroes, Diablo…už si nedokážu vzpomenout, těch her bylo fakt hodně.

A tak nějak jsem měla celkem i „štěstí“, že jsem si i vybírala partnery, kteří docela hráli a mohla jsem hrát s nimi. S jedním jsme hodně hráli LOLko a s mým současným manželem hrajeme různé coop hry na PS nebo na PC – It takes two, Until Dawn a The Quarry, Baldur’s gate teď rozehráno, Northgard, V Rising, Diablo 3 atp. Na historky si moc nevzpomínám, protože já coop moc nehrála….Občas s kamarády manžela, ale tam moc nebylo co historkovat :-D. 

A když jsem jednou chtěla zkusit streamovat a měla propojený Twitch s IG účtem, na kterým jsem měla jméno, tak nějakej creep si mě našel až na Linkedinu a psal mi, jaké to bylo na erasmu a dost detailně se vyptával na věci z mého LI, což mě trochu vyděsilo, tak jsem si streamování zas rychle rozmyslela, že na tohle nemám 😅

K hrani jsem se dostala uz v 90. letech, kdyz jsme meli Super Nintendo a pak Playstation (1 :-D). Samozrejme se hlavne hral Super Mario a pak na PS klasiky jako Crash Bandicoot, Rayman 2, Hercules, Casper, a potom v 00s dokonce Harry Potter 1 a 2. U bratranka jsme hrali hodne Atari. Na pocitaci jsem hrala jako maly teenager prevazne Sims 1 a pozdeji i 2. Ale taky Age of Empires, Heros of Might and Magic a vetsinou hry, ke kterym jsem se dostala po bratrancovi. Bohuzel jsem v te dobe nepoznala RPGcka a tak me tato vlna totalne minula a taky jsem nezapadla ‚mezi kluky‘, kteri byli hlavnimi hraci a poradali lanparty, apod. Taky si v te dobe pamatuju hodne sexualizaci zenskych postav a taky jejich omezeni na support a vedlejsi postavy, coz me hodne hodne sralo. Po 16 letech jsem se zacala hodne soustredit na spolecensky zivot a k hrani jsem se zpatky dostala az v 25, kdy jsem zacala chodit s gamerem, ktery mi ukazal Elder Scrolls a hned jsem se zamilovala do RPGcek a vratila se ke hrani (castecne ale). Od te doby jsem hrala prevazne Sims 3 a 4, ES / ESO Online, na nic vic jsem tehda nemela pocitac moc a nechtelo se mi do toho investovat. Pred par lety (po 30)  jsem se zacala hodne vracet ke vecem, ktere me zajimaly v puberte 😄 A jedna z nich bylo hrani. Konecne jsem mela na to si koupit dobry hraci notebook (hodne cestuju, jinak by to bylo PC) a rozjela jsem vse ve velkem, very late to the party, bohuzel 😄  Takze dohravam jak klasiky, tak novejsi hry. Moji oblibenci jsou Witcher 3, Baldur’s Gate 3,  Assssin’s Creed, ESO, FF14. Prave hraju Clair Obscur, Don’t Starve Together, Wytchwood, Sims 4 a randomne Fortnite. Funny story – Baldur’s Gate 3 mi doslova zmenil zivot 🙂 Zamilovala jsem se do nej a vyhledala si herni komunitu D&D na discordu, protoze jsem si rekla, ze konecne na to mam cas a najdu si nove pratele s temito nerdimi zalibami. Na tom discordu jsem poznala sveho partnera ze Svedska no a pristi rok se za nim stehuju 😄 Jsem moc rada, ze gaming je dneska tam, kde je. Ze se z nej vyvinulo neco vic, nez jen misto, kam se uchyluji gamer bros. Objevila jsem super komunity, rpgs a zanr cozy gaming, ktery mi k memu cozy lifestylu hodne pasuje 🙂 

Přidej se do první oficiální holčičí gaming platformy. Stačí zadat e-mailovou adresu a máš exkluzivní přístup z první řady.

Připoj se k nám, bav se a hraj (si).